S tureckou pracovní silou přišla do Německa v 60. letech minulého století i nová hudební kultura. Vedle místního hudebního průmyslu vznikla subkultura se superstars, jejímž hlavním nositelem byla turecká společnost a její potřeby. Písně první generace vyjadřující tužby nebo protest nahradily jejich děti zběsilým hiphopem doby po převratu. Mezi těmito póly existovaly i kapely hrající na svatbách a disco-folk. Cem Kaya se kvůli své živě vyprávěné dokumentaci, která je zároveň i jakýmsi doučováním v oboru turecko-německé historie, ponořil hluboko do archivů.